Příběh Ebru

Malování na vodě je velice starobylá technika. Indie, Čína, Sibiř, Turkmenistán, Persie, Pákistán a dokonce starověký Egypt navzájem soupeří o právo původu.

Je dokonce možné, že umění pochází od šamanů, jejichž rituály se podobají procesu vytváření obrázků na vodní hladině. V oblasti Altaje byl nalezen mramorový obrázek, přenesený na kousek kůže, jehož stáří se odhaduje přibližně okolo 2500 let. Možná, že se tato technika rozvíjela v nedalekých oblastech Číny, kde několik desítek let poté přišli na způsob výroby papíru, a spolu s ním i mramorování.

Dochovaly se velice staré práce, zhotovené touto technikou na obalech historických knih a alb. Nejstarší nalezená práce se datuje do 11. století, ale i na svou dobu technika Ebru dosáhla dokonalosti, to znamená, že se ukazuje, že je mnohem starší. Ebru je starobylé orientální malířství, které je zahaleno tajemstvím a záhadami po celá staletí. Autorství prvního obrázku Ebru není známo. Toto umění považují za turkotatarské, protože první nejznámější dílo se zrodilo v oblasti tehdejšího Turkestánu. V Evropě je Ebru známé pod takovými názvy jako turecký papír nebo turecké mramorování papíru. Století zdokonalování materiálů a vylepšování techniky nám umožnuje vidět toto umění v celé své jemné kráse. Jeden z názvů Ebru je turecké mramorování papíru, přestože mramorové vzory představují pouze malou část tohoto hlubokého a nádherného umění. První, komu se podařilo docílit přesného figurového ornamentu na vodní hladině, nikoli jen abstraktní textury, která připomíná mramor, byl Hatip Mehmet Efendi, který žil v Istanbulu na počátku 16. století. Díky jeho jménu se zrodila nová technika – Hatib Ebru s barevným ornamentem – Çiçekli Ebru, Gel-git Ebru – to je ornament ve formě přílivu a odlivu, Akkase Ebru je s doplňkovými grafickými prvky a jiné, které se v celé své rozmanitosti dochovaly dodnes

Pojmenování díla Ebru se obvykle řídí pouze podle toho, jakou dostane podobu. Některé typy Ebru byly pojmenovány podle jména umělců, kteří vytvořili zvláštní zdařilé formy. Například se objevila jména Ebru Hatip a Ebru Nedžemettin, které mají jedinečné škály barev.

Etymologie slova Ebru je rovněž neznámá. Existuje však několik verzí.

Je možné, že Ebru pochází z arabského slova Ab-ru, což znamená na vodě. A je pravda, že technika Ebru je přímo spjatá s různými kapalinami. Celý proces probíhá na zvláštně připravené vodní hladině. Barvy na Ebru jsou také velmi tekuté, a nejvíce se podobají obarvené vodě, avšak díky speciálním látkám, které obsahují, napomáhají úžasně držet tvar, nerozpouští se ve vodě a zároveň se nemísí mezi sebou.

Druhá verze původu významu slova Ebru pochází z perského Ebri (což v překladu znamená oblak, nebo tvar oblaku). Množství přenádherných vzorů a koncentrace barev ve formě pravidelných rozplývajících se kapek barvy, které zpočátku připomínají právě oblačné vzory, jsou ornamentální, vždy různé, jejichž opakování je v podstatě nemožné.

Třetí verze předpokládá, že slovo Ebru pochází z čagatajského výrazu Ebre, což znamená zvlněný. Když se na vodní hladině objeví oblačné vzory, autor je zvláštním nástrojem přemění na překvapující barevné skvrny, připomínající ve své podstatě přirozený přírodní mramor. Neuvěřitelně plynulé přechody barev jsou samy o sobě zcela překrásné a jemné. Přesto se na přání na jejich základě dají vytvářet ještě mnohem složitější obrazce, případně se po přenesení skvrn na papír používá šablona k podtrhnutí základního motivu.

Umění Ebru se předávali mistři svým žákům po celé generace, od listopadu 2014 je Ebru zapsáno do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO

https://www.ebruart.cz/